Ich habe Petersilie gesät, ich stand da, hier Samen in meiner Hand, dort das Beet… ich bin 28 und lerne werfen: Petersilie habe ich gesät, ein halbes Jahr ist sie gewachsen (und wächst noch), das Kameraauge – eine Dose mit einem Loch – schaut zehn Tage drauf, gleichgültig, ohne zu blinzeln. Am Ende zu sehen: ein farbiger Rausch wie eine Welle, vors eigentliche Bild geschwungen, farbiger Übermut.
Zehn Tage Zwischenzeit, was geschah? Ich lese Marina Cvetaeva und ich lese Jean Paul, 10 Tage, das heißt nicht mehr als 50 Seiten, das heißt Tau, Schweiß, Sternennacht und Sankt P., immer wieder Sankt Petersburg, Exil, Isolation, Wunsiedelei. Ich lese, das heißt, die Sätze entstehen vor meinem Kameraauge (vermeide zu blinzeln), das heißt Jean, der kein Franzose war, und Marina, keine Italienerin, schreiben nur für mich. In den 10 Tagen entstehen die schönsten Dinge und das Foto einer Welle. Marina, ganz Meeresufer, schreibt immer über »… die Liebe …«, Jean, schon ganz ein anderer, schreibt vom »Instinkt für Land und Meer«, sodass er »weder ersaufen noch verdursten« könne. 10 Tage… im Kalender ausgelöscht von einer Welle.
Martin Mutschler

Zasel jsem petržel, stojím tu, semínka v ruce, vedle záhon… je mi 28 a učím se házet: petržel jsem zasel, rostla půl roku (a ještě roste), oko fotoaparátu – schránka s otvorem – se na to dívá deset dní, lhostejně, bez mrknutí. Nakonec je k vidění: barevný rauš jako vlna, rozmáchlá přes vlastní obraz, barevná svévole.
Deset dní mezidobí, co se stalo? Čtu Marinu Cvetajevovou a čtu Jeana Paula, 10 dní, to znamená ne víc než 50 stran, to znamená rosu, pot, hvězdnou noc a Petrohrad, zas a znova svatý Petrohrad, exil, odloučení, samotu ve Wunsiedelu. Čtu, to znamená, že věty vznikají před okem mého fotoaparátu (opovaž se mrknout), to znamená, že Jean, co není Francouz, a Marina, co není Italka, píší jen pro mě. V těch deseti dnech vzniknou nejkrásnější věci a fotografie vlny. Marina, celé pobřeží, píše stále o »…lásce… «, Jean, už celý jiný, píše o »citu pro zemi a moře«, takže se nemůže »ani utopit, ani zahynout žízní«. Deset dní… v kalendáři spláchnutých vlnou.
(Aus dem Deutschen von Miloslav Man)